Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dez Fafara je pozér. Napriek nespornej kvalite prvých dvoch albumov COAL CHAMBER sa jeho pôvodná kapela zaradila medzi trendové nu-metalové zoskupenia, ktoré sa v druhej polovici 90-tych rokov dali prehrabávať lopatou. Keď sa na prelome tisícročí do popredia dostával metalcore a thrashové retro, Dez nezaostával a založil DEVILDRIVER. Zdá sa, že mu to sype, lebo kapela nám aktuálne ponúka už svoj piaty album nazvaný „Beast“ (ktovie, kedy im už dôjde slovná zásoba zo sekcie ZLO a dočkáme sa albumov o poľných kvietkoch a disneyovských zvieratkách.)
Do novinky som osobne nedával veľké nádeje, hlavne po nepresvedčivom vystúpení v Miloviciach minulé leto, kedy ma DEVILDRIVER až na dve skladby dokonale uspali svojou monotónnosťou. Aj keď „Beštia“ na prvý pohľad preferuje bezhlavý útok pred premyslenými ťahmi, je môj dojem z jej správania prekvapivo pozitívny. Podarená „Dead To Rights“ odštartuje album v pekelných obrátkach a okrem frontálneho útoku naznačuje, že DEVILDRIVER sa od svojho debutu nezmenili ani za máčny máčik. To, či je to dobré, nech si už posúdi každý sám.
Aj keď sa s pribúdajúcimi skladbami občas ocitneme v nič nehovoriacom víre riffov a dvojkopových kanonád, skladby „Shitlist“ alebo „You Make Me Sick“ (aké kreatívne názvy) sa preukážu dobrými nápadmi. Vtedy kľudne Dezovi prepáčite, že za celý album vystrieda asi dve hlasové polohy (škoda, v COAL CHAMBER vedel aj kvalitne zaspievať čistým hlasom) a texty mohli byť veselo vytvorené pomocou nejakého ultra temného blasphemic lyrics generátora.
Dlho očakávané osvieženie prichádza v desiatej skladbe „Black Soul Choir“ - tento vydarený cover ukazuje, ako sa z alternatívneho country dá spraviť krutá metalová nakladačka. Vytratil sa síce onen tragikomický podtón, ktorým vládnu 16 HORSEPOWER, Dez a spol. však odviedli dobrú robotu a prispôsobili si skladbu svojmu zvuku a štýlu. Schválne, porovnajte si obe verzie: DEVILDRIVER, 16 HORSEPOWER.
Album ako celok pekne odsýpa, skandovancie groove refrény sa miesia s rýchlostnými pretekmi a raz za čas sa skladby prevzdušnia vydareným sóličkom alebo akustickou medzihrou. S opakovanými vypočutiami si poslucháč nájde záchytné body, ktoré sa mu do pamäti zarežú ako zuby besného zvieraťa, ktorého znaky „Beast“ jednoznačne nesie.
Napriek všetkým štýlovým klišé na „Beast“ sa vzrastom malý Dez Fafara celkom vytiahol. Ak miesto použitia kľučky preferujete dvere preraziť hlavou, je táto doska presne pre vás.
1. Dead To Rights
2. Bring The Fight (To The Floor)
3. Hardened
4. Shitlist
5. Talons Out (Teeth Sharpened)
6. You Make Me Sick
7. Coldblooded
8. Blur
9. The Blame Game
10. Black Soul Choir
11. Crowns Of Creation
12. Lend Myself To The Night
Devildriver jsou rozporuplná kapela.Umějí zahrát chytlavě a
zábavně (Last Kind Words 7,5/10),lehce nadprůměrně(Devildriver 6/10) a také neskonale blbě (Pray for Villains 3/10).
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.